LA MANCHE - BRETAŇ - CHANNEL ISLANDS - ANGLIE - SCILLY

DOVOLENÁ NA LA MANCHI

Téměř 600 uplutých mil vodami Atlantiku, 14 dní mezi francouzskými a britskými břehy, neúnavné přílivy a odlivy, silné proudy, pohyblivé moře, zubaté skály trčící z vody, nádherné ostrovy a přízeň Neptuna, to je velmi stručná charakteristika letní dovolené na lodi Sun Odyssey 40 při plavbě Lamanšským průlivem.

V úvodu by se dalo říci, že plavba kanálem La Manche předčila očekávání posádky. Leckdo z nás si představoval kanál jako velmi rušnou lodní komunikaci, kdy se malá plachetnice musí proplétat mezi velkými dopravními a nákladními obry a k tomu bojovat s proudy, které nutí přemýšlet jak správně naplánovat kurz a plavbu, přitom hlídat, co kde nového vyčnívá z vody. Kdo se na loď připravoval i zhlédnutím pár videí, jaké to umí na Kanálu být a zná fotky lamanšských majáků v rozběsněném živlu, byl krásnou pohodovou plavbou vskutku zaskočen...

Rodinné dovolené pod plachtami už trávíme nějaký ten rok a postupně přecházíme z jižních oblastí více a více k severu. Začínali jsme Jadranem v Chorvatsku, užili si tropické teploty v Egejském i Tyrhénském moři. V posledních letech jsme několikrát okusili Baltské moře a holandské Waddenzee, kam se díky snesitelnějším letním teplotám a větrným podmínkám rádi vracíme. Jen části posádky, zejména ženské, se občas zasteskne po sluníčku a teplém moři na jihu.

Nápad přeplout La Manche padl možná proto, aby se nedalo říci, že jezdíme stále severněji, ale rozhodně proto, abychom se dostali na místa, kam se bez lodě člověk dostane jen obtížně. Cílem naší plavby bylo přeplout z Francie do Británie a cestou navštívit Normanské ostrovy ležící v Lamanšském průlivu nedaleko francouzského pobřeží a především doplout až na souostroví Scilly, jež náleží Velké Británii, ale leží osamoceně v Atlantiku.

Po rodinné poradě jsme se rozhodli, že tedy ano, že tedy letošní plavba bude čtrnáctidenní, povede z francouzského St. Malo, zdoláme La Manche a metou budou Scilly, když Neptun dá. Kapitán vybral pro šestičlennou posádku tříkajutovou plachetnici Sun Odyssey 40, která byla skvěle připravena pro plavbu v podmínkách Atlantiku. Začali jsme studovat mapy a připravovat průvodce. Přestože bylo léto, červenec, příprava na to nevypadala. Na hromádkách se vršily kromě plavek i teplé jachtařské soupravy, kulichy i rukavice.

Loď jsme přebírali 12. července v St. Malo, z domova jsme vyrazili již o den dříve, přeci jen je to nějakých 1500 km. První setkání s přílivovým mořem jsme měli v Cancalle, kde jsme se cestou zastavili na ústřice. Pohled na moře byl, vlastně nebyl, moře nebylo … Přijeli jsme v době odlivu a na místě, kde před pár hodinami byla voda, teď postávaly a polehávaly rozházené a opuštěné loďky, odhalily se ústřicové farmy, po mořském dně jezdily traktory a hladina se leskla v dálce na obzoru, o několik kilometrů dál. Zvláštní pohled, ale hned jsme věděli, že naše příprava nebyla zbytečná, že kdo chce tady plout, musí si příliv a odliv sakra hlídat. Vzhledem k tomu, že u francouzského pobřeží je rozdíl mezi přílivem a odlivem 12 – 15 metrů a střídání není úplně pravidelné a přesné a navíc vše znesnadňují silné proudy, je nutné se řídit zvláštními navigačními pomůckami. Rozdíl přílivu a odlivu je závislý na fázích Měsíce, a čím blíže je buď úplňku nebo novu, tím je rozdíl hladin větší. Dopředu jsme tedy zakoupili tištěný Reedsův almanach pro rok 2014 a pojistili se ještě aplikací v iPADu , která se jmenuje Tides Planner a která spolehlivě počítá přílivy a odlivy v přístavech a ukazuje směry a síly proudů.

Na trhu v Cancalle jsme ochutnali tucet čerstvě vylovených ústřic s citronem a odpoledne jsme se přesunuli do Saint Malo, kde vrcholil odliv. Přístav má plovoucí mola a při odlivu se od mol pnou vysoké sloupy, které by za pár hodin člověk téměř přehlédl. Cesta z parkoviště na molo k lodím se také dost mění, a tak jsme zpočátku po lávce, která vede z parkoviště k molům, lezli skoro jako po žebříku, takový měla lávka sklon směrem dolů a za pár hodin se lávka téměř srovnala s pevninou do roviny. Škoda, že to už byly všechny zásoby a zavazadla na lodi.

K večeru jsme se jeli podívat na katedrálu Mont St. Michel. Jedná se žulový, 80 metrů vysoký, přílivový ostrov, který je s pevninou spojen náspem. Rozdíl výšky mořské hladiny při přílivu a odlivu je cca 15 m, což je nejvíce v Evropě, takže buď je „hora“ obklopena tekutými písky nebo „plave v moři“. Odlivem se obnažuje mořské dno do vzdálenosti 10–15 km od pobřeží. Nachází se zde četné historické památky, které jsou zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Každý kdo chce vyplout z přístavu St. Malo na volné moře si musí hlídat příliv, který oznamuje světelná tabule, kde se objevují čísla, která znamenají aktuální hloubku na prahem vjezdu do maríny. Přístavy jsou v těchto přílivových vodách postaveny vždy jako bazén, ve vjezdu je práh, který zadržuje potřebnou vodu, aby při odlivu nebyl přístav na sucho. V neděli jsme kolem 9. hodiny vypluli. Za kormidlem byl nejstarší syn Jirka a bravurně loď vyvedl z plného přístavu. Vítr foukal SZ zpočátku kolem 14 uzlů, později zesílil až 20 – 25 uzlů. Vytáhli jsme plachty nejprve úplně, později, při 5 Bf a dvoumetrových vlnách, jsme zrefovali na první ref a pluli na sever k Normanským ostrovům. Celé dopoledne vydrželo zatažené, deštivé počasí, až odpoledne se ukázalo sluníčko, obloha zmodrala a teploty stouply.

Normanské ostrovy tvořily již od roku 933 část normanského vévodství.Od doby Viléma Dobyvatele roku 1066 byly připojeny k Anglii. Zatímco pevninská část Normandie v roce 1204 přešla do francouzského držení, ostrovy zůstaly ve svazku s Anglií. Za druhé světové války, od 30. června 1940 do 9. května 1945 byly Normanské ostrovy okupovány německou armádou. Do přelomu 19. a 20. století se na ostrovech hovořilo místními normanskými nářečími francouzštiny, která však postupně ustoupila angličtině. Od největšího po nejmenší jsou to ostrovy Jersey, Guernsey, Alderney, Sark, Herm a Jethou.

I když jsou ostrovy blíže francouzské pevnině, je tu o hodinu méně jako v Británii. K ostrovu Jersey jsme do zálivu k přístavu v hlavním městě St. Helier připluli při odlivu a nějakou dobu jsme museli čekat před prahem na příliv. Lodě tu čekají navázané jedna na druhou až příliv vrátí vodu a půjde vplout do přístavu. Práh je pohyblivý a zasunuje se o 1,8 m. Při přílivu to netrvá dlouho a jakmile je vody více než 2 m nad prahem, lodě se dávají do pohybu a střídají se s těmi, které přístav opouštějí.

Jersey je svou rozlohou 116 km2 a přibližně 78 tisíci obyvateli největším z ostrovů, Rozhodně je tu co k vidění. Hrad, tvrz, pevnosti, bunkry. Dvoudenní zastávka na Jersey vám umožní ostrov dobře poznat.

Ráno jsme si autobusem projeli část ostrova, dojeli do příjemného městečka Gorey, kde je na pobřeží středověká tvrz a z nejvyššího místa parádní výhled. V St. Helier jsme ještě odpoledne navštívili námořní muzeum, kde se interaktivní formou seznámíte s principy přílivů, odlivů, proudů, větrů, atd. Večer jsme odpluli na ostrov Sark, kam jsme dorazili téměř za tmy a zůstali uvázaní na bóji. V zátoce kotvily ještě další tři plachetnice, osvětlená byla však jen jedna.

V úterý jsme v blízkosti Sarku potkali skupinku delfínů, kteří se předváděli a skákali kolem lodi. Sark má rozlohu jen 5,5 km2 a žije zde asi 610 obyvatel. Ostrov jsme si projeli na kole a dostali jsme se až na neobydlenou část ostrova Little Sark. Vyzkoušeli jsme moře a doplavali si k lodi, zatímco někteří pádlovali na člunu. Voda měla osvěžujících 17 stupňů, ale bylo krásně slunečno, tak to bylo příjemné. Odpoledne jsme ještě vypluli směrem k ostrovu Guernsey s plánovanou zastávkou u malého a neobydleného ostrova Herm a jeho nádherné písečné pláže Shell Beach. Sbíráme mušle, fotíme a koupeme se. Večer pokračujeme v plavbě, vítr nefouká, takže na motor. Otáčky se pohybují na hranici 2400, ale pohledem na noční relief skály je vidět, že se skoro nehýbeme. Proti nám se valila řeka protiproudu o rychlosti 5 uzlů. Téměř jsme stáli na místě. Před půlnocí jsme dorazili do přístavu v St. Peter Port na Guernsey. Master nám jede v ústrety a podává papíry na celní odbavení.

Guernsey má rozlohu 78 km2 a žije zde 65 tisíc obyvatel. Jde o druhý největší ostrov. Je to rychtářství stejně jako Jersey a má vlastní měnu, zákony a parlament s rozsáhlou autonomií. Ke Guernsey náleží ostrovy Alderney, Sark, Herm, Brecqhou, Burhou, Jethou a Lihou. Dokola celého ostrova je několik pevností, přímo v hlavním městě při vjezdu do zálivu stojí Cornet Castle.

Nedá se navštívit vše a tak jsme si vybrali Muzeum vraků ve Fort Grey a Muzeum okupace. Normanské ostrovy byly v letech 1940 - 45 okupovány německou armádou, sloužily během 2. světové války jako strategický cíl a dodnes mají ostrované na téma války své jasné postoje. Po návratu do přístavu, v době největšího odlivu, jsme našli loď nasedlou na kýlu, ale dno bylo naštěstí písčité, takže zůstala v pořádku a my jsme jen počkali na příliv a uvolnění. Chystali jsme se na dlouhou přeplavbu přes kanál na britské pobřeží, ale museli jsme počkat až do večera a teprve s dostatkem vody jsme mohli na noc přístav opustit. Kolem půl deváté večer konečně překonáváme práh bazénu a vyplouváme směrem na SZ k britskému pobřeží. Atlantik se zcela uklidnil, vítr vůbec nefouká, občas foukne max. 6 uzlů nejprve ze SZ později ze SV a my celou noc plujeme na motor. Střídáme se ve třech hlídkách po třech hodinách a během noci nepotkáváme téměř žádnou loď. Až kolem 7. hodiny ranní se trochu vítr zvedne, vytahujeme plachty, s radostí vypínáme motor a necháváme se nést větrem k majáku Start Point a pak do městečka Salcombe v hrabství Devon.

V zátoce bylo rušno, lodě uvázané na bójích, další připlouvaly, málo odplouvalo, mezi ukotvenými loděmi se několik plachetniček nechalo unášet větrem a čluny odvážely a přivážely lidi z břehu k lodím. Salcombe je plné luxusních domků a vilek, a žijí zde většinou bohatí rentiéři. Odpoledne nám vítr pomohl se bez motoru dostat do ústí řeky Yalm, kterou jsme propluli ostrými meandry a prohlédli si divokou krajinu. K večeru začal foukat vítr a o 30 uzlech a s deštěm jsme dopluli do přístavu Plymouth. Na druhý den jsme měli v plánu si půjčit auto a udělat si celodenní suchozemský výlet do Dartmooru.Dartmoor je oblast mokřin v srdci Devonu v Anglii, která je chráněná statusem národního parku od roku 1951 a pokrývá necelých 1000 km².

Počasí bylo pro tuto oblast typické, jako z knih Pes baskervilský nebo Hospoda Jamajka, zataženo, mírný déšť a zpočátku i mlha. Přesto se nám místa Two bridges, Postbridge, Widecombe in the Moor, a další skalnaté vyhlídky moc líbila. Den jsme zakončili grilováním na molu přímo u lodě. Byl čas se pohnout, tak jsme pokračovali podél britského pobřeží směrem na Z přes Falmouth, bohužel opět v bezvětří na motor. Ve městě jsme navštívili námořní muzeum. K večeru se trochu rozfoukalo a při 10-12 uzlech z J si plachtíme kolem Lizard Pointu až k městečku Penzance. Vítr utichá, dojíždíme až v noci na motor, kotvíme u Newlyn v blízkosti Penzance, jež leží v hrabství Cornwall a je nejzápadnější a téměř i nejjižnějším větším městem Spojeného království. Název pochází z keltské kornštiny a znamená svatý mys. Druhý den se nám podařilo vyhlídkovým busem projet celý cíp Cornwallu se zastávkami v St. Ives, Land´s End s vyhlídkou na maják Wolf Rock a koupáním v Sennen Cove, kde je krásná písečná pláž a čisté a teplé moře. K večeru dobíráme naftu, vodu a zašíváme i trhlý lem hlavasky.

Z konce světa je to kousek k našemu cíli - k souostroví Scilly. Chceme vyplout časně ráno, abychom měli na ostrovech co nejvíce času. Večer při přílivu tedy ještě opouštíme přístav a kotvíme na volném moři v blízkosti britského Saint Michel. Brzy ráno vytahuje kotvu kapitán s Vojtou, než foukne vítr tak na motor a později s mírným větrem kolem 10 uzlů chvíli plachtíme. V poledne už jsme konečně poblíž Scilly Isles. Vypadají trochu jako ostrovy ve Středozemním moři.

Souostroví Scilly - je kornské souostroví, které leží asi 45 km jihozápadně od hrabství Cornwall, jehož je součástí. Dohromady má souostroví rozlohu pouhých 16,33 km2 a v roce 2005 na něm žilo přibližně 2100 obyvatel. Vzhledem ke své poloze jsou ostrovy místem zastávek tažných ptáků na jejich cestě z Arktidy do Afriky. Díky Golfskému proudu, který je v této oblasti mimořádně teplý, mají ostrovy oceánské, téměř subtropické podnebí, od kterého se liší především velmi mírnými léty. Ostrovy jsou mimořádně větrné, na britské poměry velmi slunečné a celkové výkyvy na souostroví patří mezi nejnižší v celé kontinentální Evropě. Některé úseky scillonského pobřeží jsou skalnaté, chráněné zátoky mají naopak písčité pláže excelentní kvality.Také jsou ostrovy nechvalně známé jako pohřebiště lodí, neboť množství podmořských útesů společně se silnými větry a mořskými proudy se ukázalo v dějinách jako velmi nebezpečná kombinace.
Scilly se skládají z pěti větších, obydlených ostrovů a dalších zhruba 130 skalisek. Největší ostrovy jsou St. Mary's, Tresco, St. Martin's, St. Agnes a Bryher.

Kotvíme v zátoce u ostrova St. Mary, který je největší. Měří přes 6 km² a nachází se na něm hlavní město souostroví - Hugh Town. Městečko je malé, příjemné, pláž písčitá a voda tyrkysová, a tak zkoušíme jak moc ji tady ten golfský proud ohřívá. Voda má asi 17 stupňů a ani se nedivíme, že se tu lidé koupou v neoprénech. Odpoledne ještě přeplouváme na ostrov St. Agnes., který je písečnou pláží spojený s neobydleným ostrůvkem Gugh. Fantastické místo! Na ostrově St. Agnes je několik domů a maják, ale mnoho lidí tu nebydlí, většina turistů se sem nechává přivézt turistickou lodí, která ráno připluje z pevniny a večer zase odpluje zpět. Ostrůvek Gugh je zarostlý nízkým porostem, obklopený malými zátokami a písečnými plážemi, při procházce nacházíme kamenné sluneční hodiny a menhir „Old Man“. Nejkrásnější fotky souostroví jsou ze vzduchu, a tak využíváme dron a pořizujeme jedinečné obrázky. Moc času nám už nezbývá, dostali jsme se za těch pár dní hodně daleko a musíme myslet na návrat, a tak bohužel nestíháme všechny ostrovy. Odpoledne si ještě procházíme ostrov Tresco - druhý největší v souostroví, který je unikátní svou botanickou subtropickou zahradou s tisíci květin a množstvím stromů z celého světa. Kornsky se nazývá „Enys Skaw“, což znamená „starší strom“. Tady kvete i uprostřed zimy 300 druhů rostlin.

S pocitem, že to opravdu stálo za to, plánujeme návrat ke vzdálenému francouzskému břehu a s výhledem na více než 250 NM zvažujeme, zda plout nejprve k britskému břehu a pak nejkratší spojnicí k Saint Malo nebo se vydat kurzem na JV, rovnou do Bretaně. Zjišťujeme předpověď počasí a navečer vyplouváme východním směrem k britskému Plymouthu. Vítr fouká jen 8-10 uzlů ze S-SSV a dovolí nám v tichosti plout rychlostí asi 4,5 uzle. Moře je klidné, slunce stále svítí a hřeje. Rozdělujeme si hlídky se střídáním po 3 hodinách a celou noc plujeme příjemně na vítr kolem 15 uzlů. Plujeme spíš jižně než jihovýchodně. Na východ se nám to nemá šanci dařit. V noci refujeme hlavasku i kosatku a snažíme se ostřit co nejvíce k JV. Přes den hlídkujeme, odpočíváme, hrajeme karty... Vítr se stáčí z V kolem 14-16 uzlů, v noci kolem 20, během dalšího dne se vítr stáčí z V na SV a konečně můžeme upravit kurz a stočit loď směrem na cíl v Saint Malo. Večer se vítr opět utišil a museli jsme si pomoci motorem, který ovšem nedovolil plout více než 5 mil za hodinu. Po 31 hodinách plavby, kdy jsme zdolali kanál tou nejdelší možnou trasou (cca 150 NM), jsme ve 3 ráno přistáli na bojce v zátoce ostrova Les Sept Iles u francouzského pobřeží. Během přeplavby jsme v noci na bojce ztratili háček a rozebrali a opravili ucpaný záchod. Další den pokračujeme opět jen na motor a přiblížíme se k St. Malo tak, aby nám na poslední dopoledne zbývalo už jen pár mil. Motor se s námi ještě nakonec rozloučil varovným pískáním, takže ve finále kluci ještě spravují motor, mění vodní filtr a také vyměňují přidřený impeler. Dále už sice nepískal, ale rychleji než těch 5 uzlů na max. 2200 otáček už to nezkoušíme..

Po čtrnácti dnech plavby v pátek dopoledne přistáváme v přístavu v Saint Malo a šťastní a plní zážitků vracíme loď. Všecko v cajku, hromady věcí stěhujeme do auta. Celkem jsme upluli asi 590 NM, z čehož více než polovinu během deseti dnů a druhou slabší polovinu během tří posledních dní. Plavba byla náročná, tři celonoční plavby, další plavby jsme často končili v pozdních nočních či brzkých ranních hodinách nebo pluli celý den. Odměnou nám za to byla místa, na která jsme se dostali a kde jsme díky tomu mohli strávit celý den. Největším favoritem byly ostrovy souostroví Scilly, pozadu nezůstaly ani Normanské ostrovy a zážitkem byla i místa na pevnině v Británii jako Dartmoor. Zkrátka se nám líbilo všude a už přemýšlíme, kam příště.

Doslov kapitána: Díky posádce, se kterou jsem měl tu čest plout – Renatě a Anče, Jirkovi a Vojtovi Brožkovým, Ádě Bittnerové.

Cpt. Jirka Brožek

AUTOR ČLÁNKU: Renata a Jiří Brožkovi